Recenze: 1984 (Divadelní hra)

Adaptace Divadla 21.

  • Hrají: Hana Mathauserová, Lukáš Šolc, Petr Pochop, Stela Chmelová, Michal Dudek, Hasan Zahirovic
  • Režie: Pavel Khek, Peter Chmela
  • Dramatizace: Jiří Roth
  • Hudba: Vladimír Nejedlý
  • Výprava: Agniezska Pátá

Když mi Velký bratr Facebook zjevně na základě zájmů podstrčil návrh na toto představení, bylo pro mne jen velice těžké odolat. Divadlo 21 jsem navštívila již dříve, tehdy šlo o příběh ze světa Zeměplochy a podání tohoto hereckého souboru mi přišlo výborné. Proč se tedy nevypravit na divadelní představení inspirované mou oblíbenou knihou?

Stejně jako předloha i divadelní zpracování těží z bezútěšné atmosféry totalitního režimu. Je náročné převést do scénáře složité myšlenkové pochody hlavních protagonistů, a proto si scénárista důkladně pohrál s celkovým působením na diváka. Hudební doprovod byl vyladěný a v některých částech z něj skutečně běhal mráz po zádech.

Dočkali jsme se uječené soudružky, nadšeně vedoucí ranní rozcvičku, fanatických dvou minut nenávisti u pomníku, bombardování, obdivu k popravám a k bezmezné oddanosti Velkému bratrovi (Který byl mimochodem ztvárněn netradičním, ale neuvěřitelně působivým způsobem).

Legendární Winston Smith, muž, který se vzepřel systému, je zde prezentován jako člověk, který j přesvědčen, že něco změní. Už od začátku je ale jasné, že tady se žádná změna nekoná; žádný zázrak, žádná naděje. Společně s Julií tvoří pár dvou černých ovcí, nenávidějící řád a vše čisté, toužící po svobodě. Jejich vztah se dal charakterizovat jako okamžité vzplanutí, které ale aspoň chvíli změnilo svět – aspoň pro ty dva. Ztvárnění obou z nich odpovídalo předloze a chvíle, kdy si slíbili, že se nepřestanou milovat zanechala v divákovi skutečný pocit hořkosti.

Brutalita výslechů ani psychické týrání rozhodně nebyly opomenuty. Ačkoliv v rámci představení nebylo nic explicitního, přece jen člověka zamrazilo, když hlavního hrdinu odvedli do místnosti 101 a to, co následovalo, bylo vpravdě děsivější než představa krys před obličejem. Konec byl naprosto přesný. Bolestný. Zde smekám před hereckým výkonem hlavního herce. V dystopickém světě roku 1984 zkrátka není na lásku a naději místo.

Co ještě dodat? Je to prostě 1984.

Hodnotím krásnými 9 z 10.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *