Recenze: Faust (Stavovské divadlo)

Nějak jsem naznala, že můj život pomalu, ale jistě začíná ztrácet smysl. Bylo na čase se zase začít věnovat svým dávným zájmům. Divadlo bylo poměrně jasnou volbou. Nečekala jsem na to, až někdo tedy kývne, že půjde se mnou, a vyrazila jsem na vlastní pěst.

Premiéra: 15.3.2018.
Překlad: Radek Malý
Režie: Jan Frič

Hrají: Martin Pechlát, Saša Rašilov, Veronika Lazorčáková, Pavlína Štorková, Johanna Tesařová, Pavel Batěk, Alena Štréblová, Eva Salzmannová, Jiří Suchý z Tábora, Radúz Mácha, Alois Švehlík…

Proč vlastně Faust?
Literatura období preromantismu a osvícenství je takové mé osobní „guilty pleasure“ a zrovna Fausta jsem toužila vidět na prknech, která znamenají svět. Byla jsem zvědava na nový překlad, na pojetí… A občas se přílišná zvědavost nevyplácí.

Příběh učence, který se upsal peklu a odnesl jej čert, je obecně známý. Goethova variace se od tradičního černobílého pojetí liší. Nabízí nám příběh o sázce mezi Bohem a Ďáblem o jednu lidskou duši.Doktor Faust, znaven a znechucen životem lamentuje a přemýšlí o sebevraždě. V tu chvíli přichází na scénu Ďábel, Mefistoteles. Slibuje Faustovi vše, na co si učenec vzpomene, výměnou za jeho duši. Doktor, v jistotě, že nemá co ztratit, kontrakt podepíše.Jako znovuzrozený, Faust se začíná oddávat všem radostem a hříchům světa. Vzplane láskou ke krásné mladé Markétě, která jeho city opětuje. Její život se však stává utrpením. Porodí dítě, aniž by byla vdaná, ze zoufalství jej zabije. Je uvězněna a odsouzena k smrti. Když jí však Faust s ďáblovou pomocí nabízí záchranu, Markéta odmítá a tím se odevzdává Bohu.Faust její smrti upřímně lituje, ale znovu je rozptýlen svým pekelným společníkem. Dostává se ke dvoru císaře vzdálené země, kde zcela vzkřísí hospodářství zavedením papírových peněz. Díky Mefistotelovi přivádí k životu Trojskou Helenu. Stále však nemá dost a není spokojen. Nakonec od císaře získává území, které spravuje ke spokojenosti obyvatel. Když pak umírá, právě tyto dobré skutky převáží nad smlouvou s ďáblem a učencova duše putuje do nebe.

Ano, popsala jsem děj dlouhého, nádherného veršovaného díla. Stavovské divadlo se pouští na tenký led. Obtížně hratelná hra, silný příběh, obrovská technická náročnost. V každé minutě hry bylo viditelné, že tyto možnosti divadlo má. Promrhalo je však neskutečným způsobem. Začátek byl mrazivý, úžasný, působivý. A pak se hlásila o slovo modernizace. Dobře, rozumím, že je snes trendem přenášet klasiku do moderní doby. Ale proč tam Markéta pobíhá v extrémně krátkých šortkách a tílku? A proč ji pak podobně „lehce“ oděná bytost poučuje o mravnosti?

Poměrně nelibě nesu též ztvárnění císařského dvora, připomínající náhodnou banánovou republiku. To vše se ale dalo přežít. A pak se objevila nejkrásnější žena všech dob – Trojská Helena, kvůli které se vedla válka. Zde? Blond paruka a obrovská umělá prsa. Válku bych vyhlásila tomu, kdo by mi ji poslal. Podobných vulgárních náznaků se v rámci hry objevilo víc než dost a často byly daleko za hranicích dobrého vkusu. A hlavně, zcela postrádaly význam.

Zejména druhá část jimi byla protknuta více než dost a stává se tak chaoticky groteskní směskou, namísto duchovního obsahu druhého dílu Goethova Fausta. Drobnou záchranou byl snad jen nádherně zpívající sbor na konci.

Dokud člověk nevnímal vizuál a soustředil se na verše, mohl si vychutnávat půvab veršů. Když ale oči otevřel, dočkal se přemodernizované frašky, která milovníka klasiky urazí.

 

Dávám 4,5/10 za začátek, konec a herecké výkony, které neměly chybu. Pokud bych mohla shrnout ten zbytek jednou větou, řeknu jen: „Zvýšená seismická aktivita je zřejmě způsobena Goetheho usilovnou rotací v hrobě.“

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *